HryProDivky.cz
Back into my Childhood
Dnešek byl pro mě dnem jako každý jiný, byl víkend, tak jsem si mohla naspat několik hodin do zásoby, pak jsem dělala nějaké věci a nyní když jsem se měla začít učit maturitní otázky, začala jsem brouzdat po internetu.
Najednou, jsem se znovu ocitla na této stránce a hned jsem musela zkusit, zda si ještě pamatuji heslo.
Na třetí pokus to vyšlo a já se znovu ocitla na profilu mého 15 letého já. V době, kdy byl tento profil aktivní, jsem chodila do deváté třídy, neměla jsem přítele a jediný můj strach byl abych zvládla udělat přijímačky.
Momentálně mi je 19, chodím do čtvrťáku na gympl, jsem šťastná, že jsem single a můj největší strach je maturita a abych zvládla přijímačky.
Aspoň něco zůstalo stejné.
Mnoho věcí se, ale změnilo. Místo rychlých povídek a článků, které jsem ihned smazala, nyní píšu do školních i městských novin, scénáře, náměty na film a pomalu i vlastní knihu. Na mnoho věcí jsem změnila názor, několikrát jsem vyměnila své přátelé (některé) a prožila 4 roky plné, štěstí, smutku, lásky, nenávisti, zoufalství i hrdosti.
Přichází na mě i efekt dospívání. Věci, které mi ve 14 přišly naprosto v pohodě, nyní vidím jako naprosté šílenosti, přece jen člověk mění své názory podle svých prožitků. Občas si tedy pokládám otázku, jestli to co právě chci udělat, není jedna z těch věcí, co mé budoucí já bude odsuzovat.
Tento článek měl jediný a pouhý účel a to, vylít si mé stárnoucí srdíčko a možná si zanechat vzkaz, až tuto stránku otevřu za pár dalších let.
Zdravím Vás nová generace HPD.
Zdravím i tebe budoucí starší růžová opičko.
