HryProDivky.cz
KagamineRinCZ
Kritika
Zcela upřímně, jsem dost vztahovačná. Takže sama ne vždycky snáším kritiku dobře. Ale hrozně moc záleží na typu kritiky. Jsem hodně citlivý člověk, takže potřebuju i určitý citlivý přístup. Takže pokud mi někdo vytkne něco hezky, slušně, konkrétně - kdy fakt řekne, co přesně mu vadí, a proč, pak to snáším dobře. jsem vlastně i ráda, že ke mně byl někdo opravdu upřímný, ale přitom stále tak slušný, a že to dokázal hezky pojmenovat.
Nenesu ale kritiku typu: JSI DEBIL, JSI HNUSNÁ, JSI VADNÁ...proč? PROSTĚ PROTO. nebo PROTOŽE VYPADÁŠ TAK A TAK. PROTOŽE MÁŠ NA FOTCE TO A TO. Ne. Tohle neberu. To vlastně ani není kritika, ale nadávka.
Kritika je něco ve smyslu: ,,Popravdě, tahle barva k tobě vůbec nejde, prostě ti nesluší, protože k tvýmu typu pleti tohle prostě nejde, navíc jsi to blbě skombinovala tady s tím."
Nebo
,, Tak tohle se ti moc nepovedlo. tady, vidíš? Tady to bylo špatně, protože tam mělo být tohle, spíš místo tohohle, což tam nepatří. A tady by to chtělo ještě dotáhnout do konce."
Nebo.
,, V tomhle ses fakt nezachovala dobře, protože to, cos řekla, mu/jí mohlo ublížit. Navíc jsi špatně pochopila tamto. A tahle reakce nebyla přiměřená, mohla se někoho vážně dotknout, protože to útočí na tohle citlivé místo."
Nebo:
,, Tak v tomhle se pleteš. Ano, sice to tak můžeš vnímat, ale faktem je, že je to prostě takhle, tady si to můžeš přečíst, tady taky, a musíš brát v úvahu širší kontext tohohle, a zamyslet se ještě nad tímhle.
Tohle je kritika.
Ne:
JSI KRETÉN, JSI HNUSNEJ, VYPADÁŠ HLOUPĚ, NEUMÍŠ TO, JSI BLBEC, PROTOŽE MÁŠ JINEJ NÁZOR.
Takže u mně je fakt stěžejní, jak daná osoba kritiku podá, a jak jí obhájí a podloží. Jistě, jsou věci, o kterých vím. Já vím, že nemám žádný prsa, že mám pytle pod očima, řidký vlasy, že jsem náladová, přecitlivělá, vztahovačná a v některých věcech definitivně vyšinutá. Vím, že umím být i dost protivná. Vím, že jsem naprosto neschopná s PC, v technických věcech, ne blbá, ale vyloženě dementní na matiku a cokoli s čísly, že nic nevím po počítačích, málo toho vím o politice nebo třeba o Peloponéské válce...A když mi to někdo řekne, vím, že má naprostou pravdu. A beru to.
Ovšem pokud se do mě někdo začne strefovat kvůli něčemu, co souvisí s něčím hlubším, třeba něco, co opravdu dělám špatně nebo to vnímám špatně, ale je to způsobeno něčím hodně ošklivým, co jsem zažila, na to jsem citlivější. Jasně, v něčem to není omluva, ale v každém případě by jste lidi neměli soudit, dokud nevíte, co se jim stalo nebo proč danou věc tak mají...Hodně věcí má totiž hlubší důvod, a i když to není vždy omluvenka, dokud člověk neví, tak by minimálně neměl soudit jen dle toho, co viděl na první pohled
Každopádně, kritika by vždycky měla být: KONSTRUKTIVNÍ, SLUŠNÁ, UPŘÍMNÁ, KONKRÉTNÍ. Lidé by vždycky měli druhým podávat věci tak, aby byla zachovaná nějaká lidská důstojnost. A vždycky slušně, ale upřímně. A zároveň na rovnu říct, co přesně jim vadí, a proč a v čem. A pak popř. dodat, co by teda chtěli jinak nebo jak by to mělo vypadat. Ale nenadávat si a neurážet se.
Co si o tom myslíte vy?
