Vše, co patří do blogu...

A máme tu halloweenský horor. Možná vám přijde, že jsem na ten svátek ujetá, ale počkejte si na vánoce. To bude ještě maso. :D

Jinak neberte tento horor na lehkou váhu, protože se skutečně stal.

A proč jsem vám ho sem nedala včera? Protože byste měly noční můry!! A já myslím jen na vaše dobro. :)

Byla noc.

Halloween.

Nevšední bouřka řezala oblohu. V každém záblesku se můj pokoj rozzářil jasným světlem, ze kterého mě hned začaly bolet oči. Déšť bičoval okna a vítr se se svou nebývalou silou opíral o dům. S mým zrakem si pohrávaly stíny, které se při každém záblesku zvětšily do obrovské velikosti. Pomalu jsem začínala mít strach. Abych trochu ulevila už tak dost podrážděným nervům, odešla jsem do obýváku,zapnout si televizi.

Pohodlně jsem se usadila, zavrtala se do teplé deky a přepínala programy. Na jednom běžel nějaký dokument snad z druhé světové války, na jiném dobrodružný film s Jamesem Grayem.

Chvíli jsem sledovala MTV, ale nakonec mě přemohla únava a já usnula.

Zbudila jsem se do temnoty a po pokoji se rozléval tichý zvuk. Televize měla černou obrazovku, ale vydávala divné chrčení. Rozespale jsem se zaposlouchala a konečně uslyšela, co se zní line. Byly to slova. Nebo spíš jen jedno slovo stále se opakující.

Smrt. Smrt. Smrt.

Vyplašeně jsem se posadila a nahmatala ovladač. Mačkala jsem ze všech sil červené tlačítko vypnout, ale slova neustávala. Spíš se ještě zvyšovala hlasitost, až nakonec jsem neslyšela nic jiného než neustálé smrt, smrt, smrt.

Začala jsem panikařit, ale než jsem se stihla zvednout a utéct, hlas ustal. Vyděšeně jsem oddechovala a sledovala obrys obrazovky. Ta se najednou rozsvítila a přes celý její obraz se objevila dýně s vyřezaným zlověstným úšklebkem. Z reproduktoru se ozýval strašlivý smích.

Začala jsem křičet a hrůzou bez sebe jsem vyběhla z místnosti. Snažila jsem se dostat pryč z domu.

Doběhla jsem ke schodišti, když jsem však o něco zakopla. Neudržela jsem rovnováhu a padala dolů. Každý schod mi do žeber vrážel neskutečnou bolet.

Když už jsem se dokutálela až dolů, nebyla jsem se schopná pohnout. Nebyla jsem schopná ničeho.

Poslední co si pamatuji, byla černá postava, která se nade mnou skláněla. Na hlavě měla naraženou dýni s vyřezaným zlověstným úšklebkem...

*****

Tak co? Bali jste se aspoň trošku?

Dělala jsem si z vás srandu, když jsem říkala, že to je pravdivý.

Samozřejmě se nic takového nestalo. Maximálně jen v mojí hlavě.

Bylo to tak udělaný pro efekt.

Ale vy jste to už od začátku věděli, co? :D